Je takové zajímavé zvíře, když to sedí, tak to vypadá jak takovej škaredej lišaj, ale když to vzlétne, tak to tak visí u té kytky v luftě a sosáčkem sosá, asi něco jak kolibřík a občas to můžete vidět na muškátech.

ANDĚLŮM VÍNO - PAVEL PETR

Z TRÁPENÍ VERŠE V ČERVNU II

Když vybíráš si už jen z nouze a z trápení

jména motýlů a můr jako básně,

dlouhozobka svízelová, soumračník,

a bereš si k sobě domů

jako lesní studánky

mládence podle jejich kalkulace,

dnes bylo nádherně a slunce odchází,

básník vzdálený miluje a prosí,

abys zachoval si srdce čisté pro svou lásku.

Amen.

V naší vlasti žijí tři druhy nejdrobnějších lišajů, zvaných "dlouhozobky" ( podle dlouhého sosáku, umožňujícího sání za letu). Všechny se od ostatních lišajů liší denní aktivitou. Z nich je dnes nejhojnější dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum L.), jejíž housenka, s typickým růžkem na posledním článku, žije na svízeli. Ačkoliv rozsáhlé plochy stepních luk, rozprostírajících se v minulosti na území dnešní Prahy12 i s úvozy porostlými svízelem nenávratně zmizely, je zde tento čiperný motýl stále poměrně hojný. Za horkých letních dnů poletuje s oblibou např. na skalnatých stráních Břežanského údolí a vltavských břehů za Zbraslaví. Obliba skalního biotopu patrně druhotně vede k častým výletům jedinců tohoto druhu do městské zástavby, kde potom vyhledávají potravu na květinových výzdobách balkonů apod.

Od druhých dvou druhů se tato dlouhozobka liší na první pohled šedohnědou barvou křídel i trupu, ozdobeného na posledních článcích jakýmsi "kormidlem" - plošinkami černých a bílých chloupků, které jsou nápadné právě ve chvíli, kdy lišaj v letu "stojí" nad květem. Dlouhozobky zimolezová (Hemaris fuciformis) a chrastavcová (Hemaris tytius) mají křídla sklovitě průhledná, jen s tmavým lemem - připomínají tak čmeláky a jejich zavalitá tělíčka jsou zelená či zelenožlutá s příčnou černou páskou. V článku je za návštěvníka městské květeny označena dlouhozobka zimolezová, ve skutečnosti - jak již bylo řečeno - jde o dlouhozobku svízelovou. Žádný ze zbývajících dvou druhů trvale v přírodě Prahy 12 nežije. Dlouhozobka zimozelová je lesním druhem, vázaným na bohaté porosty zimolezu, rozšířeným hojněji např. na karlštejnsku. I když jsou známy případy, kdy housenky byly nalezeny např. na keřích zimolezu v živých plotech městských parků, já za dlouhá desetiletí nalezl v Praze12 jediného dospělce v okolí Točné, evidentně zalétlý exemplář. Dlouhozobka chrastavcová je druhem nenarušených luk, kde její housenky žijí skrytě hlavně na trsech chrastavce. V Praze 12 jsem ji nikdy nepozoroval. Je dnes již většinou vzácná. Nejblíže se vyskytuje (ještě?) na ohrožených loukách v okolí radotínských lomů.

Je mi líto, ale musím zklamat paní Jirkovou. Je to pěkná představa, že jí přiletí na okno kolibřík, ale nebyl to on. Byl to motýl z čeledi lyšajovitých, a to dlouhozobka svízelová. Je to náš noční motýl, který zde normálně žije, ale létá hlavně brzy ráno a k večeru. Má krátké robustní tělo se širokým tupým zadečkem, sosák normálně stočený měří asi 3,5 cm, a křídly mává tak rychle, že nejsou vidět Při sběru nektaru zásadně nesedá na rostlinu, ale víří nad květem, do kterého strčí svůj dlouhý sosák. Vyskytuje se všude, létá i na muškáty, které mám za oknem ve 3. patře. A to bydlím na sídlišti Je pravda, že jsem se s tímto motýlem setkala již dřív na vesnici, takže když přiletěl na moje muškáty, jen jsem si ho přesně určila podle atlasu. Ale i když nejde o kolibříka, je na dlouhozobku překrásný pohled 8-))). Ještě pro informaci - fotky dlouhozobky jsou zde na WEBu: www.hmyz.cz/motyli/sphingid/ nebo zkráceně po motyli www.hmyz.cz/motyli/ a pak výběr - lyšajovití. Bohužel jsou to fotky sedícího motýla, nejsou v letu. Alena Hanusová